Říkejte si, co chcete, ale nostalgické vzpomínání na doby, kdy jsme nostalgii tak trochu nesnášeli, patří k životu. Laskavý pohled na minulost dokáže prosvětlit i námi tak hýčkanou chmurnou vidinu zítřka.

Práce s plaveckou veřejností je obvykle příjemná. Pro případy opačné mám v zásobě vzpomínku na takzvané typování v klubech na Císařské louce.

Perly, Vltavíny a podobné čluny nám byly předváděny s onou nádhernou pýchou člověka, jenž si právě splnil svůj sen. Nezbývalo než chválit a obdivovat.

Taková první prohlídka lodi se mnohdy neobešla bez pozvání na pivo a vyhlášené utopence pana Pospíšila, správce vodácké klubovny na invazním člunu. A bylo co zapíjet.

Vlastníma rukama postavené překližkové kajuťáky s desetikoňovou Moskvou na zádi měly něco, co mnohému nablýskanému krasavci chybí. Nedá se to koupit v Avaru ani u Imramovských. Duše, ta není na prodej.